Když dnes vidíme nad vodou letět vážku, asi nás nenapadne, že její předkové, žijící v době dinosaurů, měli rozpětí křídel i dva metry. To z nich činilo skutečně efektivní predátory, kteří, na rozdíl od těch dnešních, které se živí drobným hmyzem, lovili i větší kořist. Na druhou stranu asi každý z nás slyšel o obřích dinosaurech typu diplodocus, vysokých i několik desítek metrů a vážících i stovky tun. A určitě nás napadlo, jak je možné, že je kdysi Země dokázala uživit, avšak dnes v podstatě nikoliv.
Dnešním největším druhem je plejtvák obrovský, dosahující délky i přes třicet metrů. Ten však žije ve vodě, neboť je to jediné médium, které je schopné podpořit jeho váhu. Pokud se z nějakého důvodu dostane na souš, v podstatě jej jeho vlastní hmotnost zabije. Proto nám může přijít udivující, jak je možné, že v dávné minulosti mohli podobní obři žít i na souši. Řešení je však mnohem prozaičtější, než by se nám mohlo zdát. Avšak zvláště u hmyzu je tím hlavním důvodem, proč došlo k tak drastickému snížení jeho velikosti.
Tím rozhodujícím faktorem je obsah kyslíku v atmosféře. Zatímco dnes je okolo 21 %, v dávné minulosti byl mnohem vyšší, dosahoval až 35 %. A jelikož kyslík je jedním z důležitých zdrojů energie pro svaly i růst, je pochopitelné, že organismy mohly dosahovat vyšších rozměrů.
To platí především o hmyzu. Jen málokdo si uvědomuje, jak moc je u této třídy velikost spjata právě s obsahem kyslíku. Vzhledem k tomu, že nemají vnitřní kostru, nýbrž vnější krunýř, který pokrývá celé tělo, potřebují na jeho tvorbu více energie. To platí zvláště proto, že není tvořen vápníkem, nýbrž chitinem.
Také létání je problém, neboť je značně náročné na energii. U hmyzu mnohem více než u ptáků, neboť mávají křídly s mnohem větší frekvencí. Je tedy mnohem náročnější na kyslík, a kdyby byli větší, zkrátka by jej nebylo dost. Proto, pokud chtěli přežít, museli se zmenšit. A jak je vidět, vyplatilo se jim to.