Když se řekne dům, tak je logické, že každý člověk, když má velikou rodinu, že bych chtěl mít krásný, veliký prostorný dům. Protože když je v rodině opravdu hodně členů, a to hlavně malých dětí, tak je logické, že každý bude chtít mít hodně prostoru. Nejlepší na tom je, když lidé také mají místnost, kterou mají jenom sami pro sebe. Je opravdu velice smutné, když třeba jsou lidé a mají hodně dětí a potom bydlí v malém bytě. V takovém bytě, kde jsou třeba jenom dvě anebo tři místnosti, to potom znamená, když je tam pět nebo šest lidí, tak to nemá absolutně nikdo žádné soukromí, možná ani na té toaletě.
Jistě všichni víme, že když jsou třeba malé děti a rodiče, tak většinou malé děti chodí za svými rodiči úplně všude, i třeba na toaletu. Jenom tak, aby děti jednoznačně nebyly samy. I tohle se mi také stávalo. Proto jsem ráda, že mé děti už jsou velké a už mají také své zájmy. Ale abych se vrátila zpátky k bytu. Je logické, že když děti budou chtít mít také soukromí, tak jim asi nic jiného nezbyde, než aby se s rodiči přestěhovali anebo aby děti, jakmile dosáhnou plnoletosti, aby se také někam odstěhovaly. Tohle už je samozřejmě ale jenom na dětech a nikomu nic neradím. Nikoho nebudu do ničeho nutit.
Tohle záleží na každém jedinci, jak se mu to líbí. Třeba naštěstí jsou jedinci v rodině, kterým ani vůbec nevadí, že nemají žádné soukromí. A když mají třeba dům, kde je málo místností a třeba je hodně lidí. Tak si jednoduše ty lidi zvyknou, když jsou tam od narození. Tak nebudou mít nikdy žádné soukromí. Ale zase můžou mít takový sen, že jednoho dne až se odstěhují, tak potom budou mít své soukromí. Abych se přiznala, tak kdyby tohle bylo na mě, tak já bych byla opravdu asi hodně nešťastná, protože já mám ráda své soukromí, a to hlavně na učení anebo také na odpočinek.